.

BUDE:  něco snad jo... někdy... až někdo bude chtít... :)

BYLO:

Potáborový sraz 11. - 13. 9. 2009

Aljaška 4. - 5. 9. 2009. Už nevím, kdo koho přemluvil, ale známe se, že, Báro, Vítku a Kaspiane : D Nejčastější čtveřice bláznivců jezdících kdovíkam v jakoukoli nejen roční dobu, ale jak jsme se zde přesvědčili, i denní dobu. Na Aljašku jsme totiž vyrazili o druhé hodině ranní (z Děčína, poté, co jsme "grilovali" u Hanky v kuchyni na pánvi, jelikož venku pršelo), a to pěšky a za deště, hurá. Po šestikilometrové cestě za úplňku jsme dorazili na místo (bylo kolem čtvrté ráno) a šli spát... což byla i náplň velké části následujícího dne, střídavě s jentakpoleháváním ve spacácích : D Pak jsme ovšem vstali a udělali na Aljašce megaúklid a připravili ji na nápor až pětadvaceti lidí následující víkend, kdy tady bude Potáborový sraz a v neděli brzy ráno jeli do DC do shromka.

Šumava 17. - 23. 8. 2009. Kam ji zařadit? Někteří z těch, co byli první květnový víkend na Kokořínsku, se sebrali a jeli kamsi na konec světa. Možná to mělo být něco jako "přechody hor", které se chodily v minulých letech, jenže tentokrát nám vůbec nešlo o to, ujít co nejvíc, vylézt co nejvýš, dojít co nejdál a zničit si přitom nohy a podobně. Což ne každému vyhovuje -  totiž to, co to s sebou přináší. Jí se úplně mimo obvyklé doby. Spí se mimo obvyklé doby. Chodí se trochu mimo cesty. A vlastně skoro všechno se dělá tak nějak mimo : ) Ivunka si psala celou dobu zápisky; většina jich je u fotek. Jen tu s tou vodou zapomněla. Jak jsme se pořád úzkostlivě snažili rozlišovat vodu pitnou a vodu z potoka (na mytí, čištění zubů...), kterou jsme s sebou nosili, a pak v jedné chvíli velké kolektivní žízně vypili společně dvoulitrovku vody z potoka a zjistili to až po krátké diskusi, proč je tahle voda tak dobrá : D  

Dorostový tábor  "Cesty spravedlnosti"  , 22.7. - 1.8.2009. Ó jé, to zas bylo. Super. Však víme, že. Co k tomu dodat... třeba - je-li Bůh s námi, kdo proti nám? :-) Tak alespoň úryvek, omlouvám se těm, kdo tam nebyli a tudíž neví. ......"na jejich stopy jsme narazili v bezprostřední blízkosti tábora, když se pokoušeli jednomu z Irokézských kmenů ukrást dlouho hledanou zakopanou šifru: ano, ti sveřepí šakali zavile vyjící - Černé sutany! Hned jsme se pustili po jejich stopách přemítajíc, co mají asi za lubem..." Na závěr ještě připomínám, že železo stárne a Nanhabozho Jeschís Onghahe nami Sathia...!

Roverky 12. - 14. 6. 2009. Hance přijela kamarádka z Třince; tam mají jen železárny a Beskydy, tak se rozhodla vzít ji do naší divočiny : ) Kdo mohl, ten se přidal, a protože jeli ti, kteří jeli, ušli jsme první den pouhé dva kilometry, procházka druhý den byla bez zátěže po Roverském "náměstí" a nedělní sedmikilometrový návrat na vlak byl náš maximální výkon. Podotýkám, že až na tu průtrž mračen, která nás chytila onou závěrečnou cestou do Úštěka, byly vzdálenosti plánované : ) Nicméně bylo fajně, jak by řekla po třinecku Jitka, která dokonce našla jeden dlouho hledaný převis a vypadala, jako by do Roverek jezdila odjakživa. A to zmoknutí na konci (podle mého) nebylo ani trochu na škodu : )

Roverky 8. - 9. 5. 2009 vandr nakonec jen na jednu noc, když jsme se v sobotu večer při záchvatu zodpovědnosti rozhodli vrátit domů :) Ovšem i za ty dva dny jsme toho stihli tolik, že nám to vůbec nepřišlo kratší; někteří si odvezli bahno až za ušima, jiní zbytek poridže v kotlíku, který ani průvodčí nechtěl... a bouřka, před kterou nás tolik varovali všichnimožní rodičové, se s duněním a blýskáním přehnala nad Roverskými horami, zatímco my ji sledovali jako v televizi z vyhřátých spacáků a bezpečí převisu pod Pustým zámkem :) 

Roverky 30. 4. - 3. 5. 2009 byl první z letošních květnových prodloužených víkendů, na který jsme naplánovali experimentální průzkum jižních končin CHKO Kokořínska. Jelo nás pět - trochu jiné složení než obvykle - byl to další (po tom loňském) "vandr pro VŠkoláky". Za první noc jsme moc vděčni Stejskalům, kteří nám umožnili přespat u nich na zahradě; pak vlakem do Mšena, cesty, skály, predestinace, bolavé nohy a podobně : ) Prodloužili jsme si to o procházku po Lípě, Děčíně, někteří i po Ústí a tito dorazili domů až po půlnoci. Tvářili se, že jim to nevadí; třeba se nám pochody za tmy stanou tradicí ;-)

Roverky 20.-22.2.2009  jsme tedy opravdu vyrazili na vzhledem k počasí trochu zpochybňovaný vandr do Roverek, ač jsme nakonec byli jen 3 + Kaspian. Vůbec poprvé jsme Roverky zažili zapadané sněhem, a to ne zrovna málo. Zima byla veliká, hlavně v noci, a sněhu místy až po kolena. Přesto jsme se na celý víkend nezabednili na Kačabače (až druhou noc jsme se přišli "ohřát") a relativně dost jsme toho nachodili. Nejmenovaný člen výpravy házel po zbylých sněhové koule; jedna neobvykle těžkopádná prolétla nejmenované člence přímo nad hlavou a s žuchnutím zapadla kamsi do mokrého sněhu. "To byl nějakej šurt, ne?"  "Né, to byl kámen..." :-D No, teď když to čtu, to až zas tak vtipně nezní. Nevadí; když jsou lidi dostatečně praštěný, tak je docela zábava, jak pronesl Vítek v Dlouhém dole. Staniž se tento výrok slavným pro generace budoucí... =) 

Vánoční vandr 20.-22.12.2008  se opět uskutečnil tradiční, loni výjimečně nekonaný, předvánoční zimní vandr. Poprvé nebyl na Aljašce, ale v Roverkách a jeho účastníci se poněkud obměnili. Velmi stručně z 20. prosince: sešli jsme se v motoráčku do České Lípy; Hanka, Bára a Vašek a podarovali se vánočními dárky :) Chyběl nám Kaspian (kromě spousty dalších lidí), který se za ten uplynulý rok stal neodmyslitelnou součástí našich výjezdů. Svezly nás hodný pani pod Vlhošť, tak různě jsme chodili, prošli údolím až na Kraví doly a řešili, jaký má smysl se trápit nezměnitelnejma nesmyslama a pak se vrálili na Orion. Večer u ohníčku se velmi vážná diskuse zvrhla v R. b. 21. 12. Přesunuli jsme se na Vlhošť, dlouho rozdělávali oheň z vlhkého dřeva, koukali dolů do údolí ke Křížku. Bylo krásně. Večer dorazil Jenda s 4 litry kofoly a dalšími x litry vody. Hádali jsme se, smáli, chvíli mlčeli a někteří se prali. 22. 12. Zaspali jsme a ujel nám vlak. Čas do dalšího jsme přečkali v Blíževedlech v hospodě a v naší oblíbené čekárně na nádraží.

Roverští patrioti vytvořili své stránky: www.roverky.cz´

Potáborový sraz ´08  5.-7.9.2008  se uskutečnil po táboře tak vehementně žádaný vandr na Aljašku. Paradoxně z tábora tam byli 3 lidi. Ovšem i tak se vydařil :-)

3. 8. 2008   Letošní tábor je za námi; po těch čtrnácti dnech je každý z nás uplně někde jinde a dělá něco jinýho... možná jsme si na sebe moc zvykli a teď se fakt blbě odvyká :-(

29. 6. - 1. 7. 2008
Výprava na kolech přes Krušné hory - z Děčína do Kraslic
Nakonec jsme jeli jen 4: Arny, Jenda, Dejf a Hanka. Poslední tři se sešli v neděli ráno u Hanky před barákem a vyrazili; Arny se připojil až asi po 40 km ve Fojtovicích. Po pár metrech prvního prudšího kopce to nejmenovaný účastník výpravy málem vzdal, když se položil vedle svého kola s pocitem že asi umře; nicméně se tak nestalo a nakonec šťastně dorazil až do Kraslic (ovšem od tohoto okamžiku se celkové tempo lehce zvolnilo, což všem přišlo vhod, teda pokud nekecali :-)
První spaní bylo naprosto luxusní, dokonce jsme se všichni vykoupali v průzračně čistém potoce a večeřeli něco na způsob rizota (nebo to bylo až na Mědníku?) Ráno se od Flájí jelo skoro pořád s kopce až do Českého Jiřetína a pak i chvíli v Německu. Zpátky do Čech jsme se ale po mírném, ale dlouhém stoupáku nějak nemohli dostat; místní německý domorodec se nám snažil poradit, ale při jeho nářečí bylo celkem jedno, jestli jsme uměli německy, nebo ne. Stále se nás snažil poslat zpátky, odkud jsme přijeli. Když jsme se přeci jen dostali zpět na českou stranu, čekal nás oběd v Načetíně, kde zrovna pobýval Litvínovský malý dorost... a snad jsme pak nabrali druhý dech neboco (jakože únava předtím už byla celkem znát, nějaký ty bolavý klouby a otlačený zadky =) a kolem Přísečnice se zastávkou na výborné večeří v hrozně vtipný hospodě, kde nikdo jiný kromě nás nebyl, dorazili až do Měděnce. Přes všechnu únavu nejmenovaní účastníci přesvědčili jiné dva nejmenované účastníky k téměř horolezeckému výstupu asi do poloviny kopce Mědník, odkud byl krásný výhled do všech stran, sluníčko zapadalo, mimozemský elektrárny blikaly, no prostě romantyka =) Nakonec i Arny (jeden z těch dvou, kterým zprvu výstup nahoru připadal dost praštěný) pronesl: "splní se mi životní sen, budu spát na poddolovanym kopci :) " Jenda (to byl ten druhý) si sice neustále stěžoval jak ho šikanujeme a prohlásil, že nahoru jde jen pokud mu nejmenovaná účastnice vynese nahoru kolo =), nicméně i on to nakonec přežil navzdory všem strastem a šikaně - sláva Jendovi! :-D
Třetí den byl sice zpočátku pořád do kopce (stoupák na Klínovec), ale snad už jsme si nějak zvykli; zkrátka přijmeme-li jistou brzdu výpravy, která do kopce nepředjela ani jistého bláznivého chodce, jako nezměnitelný fakt a možnost odpočinku pro ty ostatní při čekání, než je dojede, jeli jsme vlastně docela rychle - a už v pohodě. V Božím Daru jsme doplnili potřebnou energii a pak pokračovali nejhezčí částí Krušných Hor podél Blatenského příkopu do Horní Blatné, kde se odpojil Jenda. Ve třech jsme pokračovali přes Nové Hamry na Jelení a utábořili se na louce zastrčené v lese. Když jsme spořádali téměř všechno jídlo, které nám ještě zbylo (ráno do Kraslic nám zbývalo už jen asi 25 km), vytáhl Dejf malinkaté Člověče nezlob se a pak už jsme jen hráli, dokud... nepřilétly mušky. Takové ty malé co žerou a je jich hodně. A těchhle bylo opravdu abnormálně hodně a snad i abnormálně žrali. Zkoušeli jsme je porazit pomocí zapáleného vařiče, ale netvářili se, že by jim to nějak zvlášť vadilo. Nakonec jsme s vědomím oné hluboké pravdy "moudřejší ustoupí" začali balit; někdo by to možná nazval spíš útěkem... zastavovali jsme na různých místech a vždycky chvíli čekali, jestli mušky přiletí. Přiletěly =/ Ve vesnici, kde nebyla živá duše (vlastně jo, dvě černý kočky) jsme se dokonce pokoušeli dostat do nějaké stodoly nebo baráku, pak nás napadlo že to je asi blbý =) Zkrátka okolo půl jedenácté večer (ještě že to bylo skoro celou dobu s kopce, nejmenovaná účastnice už měla pocit, že má v patě kuličky, takové ty co se cpou do plyšáků) jsme dorazili do Kraslic na nádraží, dost zničení a hladoví. Takže jsme si na peróně vařili večeři a odháněli místního kohosi; aby nás ten kdosi nadále neotravoval (a taky aby o nás ráno nezakopávali vážení cestující), vytlačili jsme kola kamsi nad město a ve chvilce spali.
Doufám, že příště pojedeme na akci podobného typu už v hojnějším počtu =) Ovšem podotýkám, že pro netrénované jedince (jako třeba nejmenovaná účastnice) jsou výšlapy kopců s brašnama docela brutus... aspoň zpočátku. Příště tedy snad Český ráj? Nebo Rakousko? Nebo něco úplně jiného? Sjíždět Ohři... nebo...

5. 6. 2008  Na kolech Krušnohorskou magistrálou
Slunečných dnů přibývá, že se už i zapomínáme těšit na léto - ani člověku nepřijde, že ještě vlastně nezačalo. Teda až na ty prázdniny, co se týče těch školou povinných. Na vandry si za poslední měsíc jezdil spíš každý sám nebo v menších partách - aspoň že tak. Žádný společný totiž není v dohlednu, vzhledem k již tradičně přecpaným víkendům a prázdninám... v plném proudu je však plánování snad několik let očekávané akce: prostě se sebrat a jet někam na kole, třeba na týden. Nejprve jsme chtěli do Rakouska; po zvážení všech pro a proti jsme ale pro začátek zvolili jistější trasu - Krušné hory. Bude to podnik absolutně pro každého, kdo má čas a chuť a sílu vyjet - a samozřejmě kdo má kolo a nebojí se nečekaných komplikací. Těch totiž hrozí poměrně dost; pokud se chystáte, počítejte s tím, že to bude značně riskantní podnik. Větru a dešti neporučíš a stany táhnout nebudem. Není taky zcela zřejmé, jak často bude k sehnání nějaká ta chálka - zkrátka buďte připraveni na vše.
V každém případě tímto zvu každého příchozího i kolemjdoucího. Podrobnosti najdete v nové rubrice KH 2008.
Případné dotazy mejlem (keciha(zavinac)volny.cz)
Kdo se zajímá o současnou problematiku Roverek, sledujte spíše diskusi na ontheroads.cz. Do naší rubriky se v dohledné době pokusím napsat spíše něco zajímavého o těchto končinách.
Přeji Boží moudrost, děti a pejsci
k.

30.03.2008 Our první NEVANDR - Arnyho chata, Horní Krupka
Ale vlastně to je vandr, protože máme suchej záchod =)
Po třech společných vandrech se nečekaně vyrazilo na chatu. Částečně kvůli počasí, částečně kvůli spoustě dalších důvodů. A stálo to za to; tady je několik ohlasů účastníků:
Káťa: Kluci překvapili úžasnou a dobrou večeří s krásně prostřeným stolem. Jsou šikulkové =) A když se dostalo na úklid, tak byli velmi pečlivý a řádný. Vandr nebyl jen o práci, ale též o zábavě. Hry, hlášky a skorokoncert kluků. I když pilně cvičili celou noc, tak se jim koncert nepodařil dát dohromady =D Také Boží slovo bylo - nejen povzbuzující, ale také do života.
Erik: Velké díky Hance za skvělé vedení a ochotu s náma jít (i jíst). Hodně trpělivostí Báře, že musela snášet Vaškovy keci. Tereza dobře zvládla svého psa (což se o Báře říct nedá :-) Árny - technická podpora a chalupa. Kačka se Simonou se dobře začlenily a ochotně pomáhaly. Míša mistrně vyplnila trapné chvíle ticha spolu s Vaškem. Ten také hodně koordinoval naší fakt hustou večeři (což bylo ostatně vůbec nejlepší jídlo). A samozřejmě Já, ale samochvála smrdí, takže nic. Pardon, jestli jsem opoměl něčí hrdinské činy.
Vaše ctěná výtvarná díla sem dám, až je oskenuju.
21:50 Arny: "Jedu takhle panelákem ve výtahu...."
22:07 Vašek: "...ehm, Bára Davídková - napůl člověk, napůl pes... => pes je nejlepší přítel člověka => Bára je nejlepší přítel sama sebe :) "
00:21 "támhleta prostřední noha má kopýtko"
00:50 Hanka: "Jana má jen ruku!"   Erik: "a David jen nohu!"
Erik: "jakou barvu to má?" (oranžová stolička) Káťa: "dva cukry"
Vynalezli jsme speciální časovanou bombu. Vybuchne hodinu předtím, než ji načasuješ. Teroristický útok na kapli na Komárce se však nepodařil; fascinoval nás místní hřbitov, Hanka s Arnym a Vaškem jako zběsilí běhali po lese v hlubokém sněhu s GPSkou v ruce a nakonec nás zachvátila zlatá horečka při hledání čokoládovýho zajíce. V odpadní rouře nebyl :)

Rowan wood.

7. 2. 2008 Mapy
Přidána rubrika Mapy plus pár dalších úprav, třeba že se vám většina věcí už otvírá v novym okně, no nejsem já holka šikovná =)

20. 1. 2008 Příští vandr
Předběžný termín dalšího vandru do Roverek je poslední víkend v březnu, tj. 28. - 30. 3. 2008. Jakmile s tím někdo budete mít problém, pište na fórum, můžem to změnit (možná).